Reklama
 
Blog | Milan Mraček

„Důvěryhodný“ ČMFS, aneb Smrk Spartě

Tak vláda získala důvěru. Nikterak silnou, ale po osmi měsících čekání je i toto pokrok. Ona vůbec důvěryhodnost různých zastupitelstev a institucí je všelijaká. Tradičně nejméně důvěryhodný, dle výzkumů veřejného mínění, je Senát a jen o málo větší důvěře se těší Poslanecká sněmovna. Snad jen Prezident vykazuje ve výzkumech slušnějších hodnot, ale to je do značné míry dáno pojímáním této funkce, nikoli jejím představitelem.

Jedna instituce, sice z oblasti zájmové samosprávy, však důvěru veřejnosti naprosto pozbyla. Každý to ví, avšak prozatím není v silách nikoho to změnit. Tou institucí je Českomoravský fotbalový svaz – ČMFS. Korupční aféra, tak mistrně proslavená duem Čtvrtníček – Lábus, by v každé jiné společnosti vyvolala zemětřesení, ne však v ČMFS. Do korupce namočení sudí již zase pískají a tak bude asi ještě dlouho trvat, než se první liga zbaví přídavného jména kapří.

Když do stojatých vod fotbalového vedení chtěl nové praktiky vnést i v zahraničí uznávaný Ivan Hašek, spojili se kdysi úhlavní nepřátelé Mokrý s Košťálem a prosadili normalizaci. A že se jedná o normalizaci stejně nechutnou, jakou v 70. a 80. letech v Československu zavedli komunisté, o tom není třeba diskutovat. Důsledky jsou jasně viditelné – úbytek diváků, tim pádem i sponzorů, což se samozřejmě projeví v odchodu nejlepších fotbalistů do zahraničí a to zapříčiní další úbytek diváků… Prostě smrtící spirála.

Samozřejmě jako prostý fanoušek jednoho týmu nepochybně nevidím do zákulisí ČMFS, ale nemohu se zbavit dojmu, že veškerá rozhodnutí, jež ČMFS přijme, jsou nekvalitní. Tyto mocipány na jejich postech drží jen velmi dobré výkony české reprezentace. Člověk se tak dostává do schizofrenní situace, kdy samozřejmě přeje reprezentantům úspěch, ale ví, že jen případný neúspěch by mohl přinést tolik potřebnou změnu.

Reklama

Abych však byl objektivní. Existuje jedno rozhodnutí, kterým mě zástupci ČMFS potěšili. Koncem podzimní části I. ligy strhlo některé hráče pražské Slávie vítězství nad Mladou Boleslaví natolik, že se přidali ke svým příznivcům a skandovali něco jako „SMRK SPARTĚ“ bez toho, že by svému letenskému rivalovi přáli v předvánočním čase pořádný stromeček.

Za tento neprofesionální přístup hrozil hráčům mimo pořádné pokuty i několika zápasový distanc. Domnívám se, že omluva, kterou museli hráči na Letnou zaslat, je trest daleko vhodnější. Případná několika zápasová absence by  za situace, kdy obě pražská „S“ okupují první příčky ligy, jistě vyústila v podezření, že se tak stalo na objednávku Sparty. Navíc onen bezobsažný pokřik stejně nebyl míněn vážně, jelikož pražské derby je svátek pro příznivce rudých i červeno-bílých barev a případná absence jednoho z obou týmů v I. lize by byla stejně smutná, jako současná, snad jen dočasná, neúčast Bohemky.