Reklama
 
Blog | Milan Mraček

Krok na cestě k Paroubkovu pádu

Olga Zubová bude v předčasných volbách kandidovat za sociální demokracii. Jistěže je správné že, po více jak roční podpoře sociálně demokratického konceptu, která byla patrná na klíčových hlasování v Poslanecké sněmovně, se faktický stav legalizoval. Na tom, že se jedná o odměnu za pád Topolánkovy vlády, se i přes protesty Olgy Zubové shodnou všichni komentátoři. O  motivaci paní poslankyně není třeba diskutovat. Páté místo na pražské kandidátce sociální demokracie by bylo nevolitelné jen v případě obrovského krachu socialistů a zisku méně než 18 % hlasů. Co si však od tohoto kroku slibuje v současné době první muž sociální demokracie Jiří Paroubek?

Pacta sunt servanda, smlouvy se dodržují. Potud správně.  Ale jaký je přínos Olgy Zubové pro sociální demokracii? Jaký voličský segment, který doposud ČSSD nemá, může Olga Zubová oslovit? Doposud nejvýznamnější zásahy do právních předpisů ČR napáchala v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, ale zde nepředpokládám, že by toto úsilí chtěla ČSSD jakkoliv medializovat – ticho po pěšině vyhovuje.  Tradičními zelenými tématy, ekologií a lidskými právy, zůstala Olga Zubová nedotčena. A tak jediné, co může rezonovat v myslích potencionálních voličů, bude punc nevěrohodnosti a přeběhlictví. A přeběhlíci (přeběhlice), ať zleva či zprava, jsou krajně neoblíbení. No schválně, kdo z nás si dnes vzpomene na Wagnera (a jeho stranu OK, která získala závratných 0,25 %), Teplíka, Machatou, Hojdara, Kotta, Vrbíka či Beilesze?

On pád Topolánkovy vlády přišel Jiřího Paroubka hodně draho. Čtyři roky úspěchů zatemnily panu předsedovi ČSSD úsudek. Nyní draze splácenou nedůvěrou vládě nejenže ztratil stabilní 10% náskok nad ODS, ale o dalších téměř 10 % evropské volby prohrál. Pravda, přepočítáme-li výsledek na mandáty, tak poměr 9-7 nevypadá tak hrozivě, ale pokud by ODS volilo o nějakých 10 000 lidí více  (což při zisku téměř tři čtvrtě milionu hlasů není zas tolik), byl by poměr10-6. To by jistě mezi přáteli ze sociální demokracie vyvolalo jistou dynamiku.

 Jiří Paroubek zapomíná, že preference ČSSD, v době kdy jí přebíral, byly 12 % a jiná cesta než směrem vzhůru nebyla pro nejsilnější levicovou stranu prakticky možná. A je proto otázkou, nakolik k raketovému vzestupu preferencí  ČSSD po nástupu Jiřího Paroubka napomohl on sám a jakou měrou se na tom podílely vyvažující tendence českého voliče.

Reklama

Jiří Paroubek by si měl připomenout, že před svým vstupem do předsednického křesla ČSSD byl  českým voličem vnímán přinejlepším jen jako průměrný hráč na českém politickém kolbišti. Jak jinak totiž interpretovat volební výsledky z roku 2000, kdy se neúspěšně ucházel o senátorský post na Praze 8, o parník nepostoupil do druhého kola a například Petra Cibulku dokázal porazit jen o 14 hlasů.

Uvidíme, zda stejně jako evropské volby v roce 2004 započaly pád Stanislava Grosse, předznamenají ty letošní pád Jiřího Paroubka. Prozatím i tím, že k sobě přivinul Olgu Zubovu, neomylně kráčí k propasti. Šťastnou cestu.