Milá dívka černooká, v rudém šátku svazáckém,
na palouku s matkou žila v prostředí vraj domáckém.
Karkulkou tu slečnu zvali, jméno je to nezvyklé,
jenže v kraji podél Žatce mezi Židy obvyklé.
Jednou matka Roubíčková řekla svojí dceři „Hleď,
babka bude Pesach slavit, do lesíčka za ní jeď.“
„Vezmi buchty, víno, pivo, taky kůži medvědí,
pěkně jí to zanes k svátku, dříve než nás vydědí.“
„Nechoď ale zkratkou přes les, od toho tě Jahve chraň!,
tam přebývá šelma strašná, co má zuby jako saň.“
„Moc se neškleb dcero milá a pěkně mě poslouchej,
dej se cestou kol potoka, je sic delší, však oukej.“
Dívenka ji neposlechla, taky na to měla věk,
do lesíčka vyrazila, střetla vlka, ten se lek.
Rychle se však vzpamatoval a z Karkulky vyzvídá,
s kým že žije, kam že míří… lidsky si s ní povídá.
Když se dozví šelma lítá informace taktické,
rozloučí se, odběhne pryč, v tváři úškleb Čachtické.
Starou paní Roubíčkovou vlk sám raz dva spořádá,
obleče si její jupku, pak si lehne na záda.
Přikryje se dekou starou, brýle – lupy nasadí,
a vymýšlí lest ukrutnou jak si s dívkou poradí.
Dívka rudá dorazila do chaloupky po čase,
zarazil ji zjev babičky, takže chudák lekla se.
Po chvíli se osmělila, z babky – vlka vyzvídá,
proč má bába velký uši od šelmy se dozvídá.
Hluchota prý starou trápí, uši jak slon musí mít,
aby mohla slůvko slyšet, jinak vnímá jenom klid.
Zcela ji však nepřesvědčí, nadále se dívka ptá,
proč má oči jako sova, odpověď jí vlk hned dá.
Vidí prý jen mlhu, stíny, takhle to jde celý den,
když nasadí kosťáky své, zas je život jako sen.
Velká huba ptát se svádí, tak se děvče osmělí,
„No na sežrání!“ vlk zaječí a holka je … (přesně tam).
Zblajznul obě, babku s vnučkou, to je masa velký kus,
teď zaslouží chvilku klidu, orazí si, zklidní puls.
Jenže zvíře z lesů žackých nebezpečí necítí,
že myslivec Standa Blábol o události z chatky ví.
Z posedu on oknem hledí, vše sleduje jako duch,
když vlk usne vezme kudlu a rozpáře šelmě břuch.
Obě ženy ven vyskočí a zachránci děkují,
on nemešká, šutry tahá a už vlka pěchují.
Pak se schovaj, babka s vnučkou, taky Standa v stínu lip,
chvilku vyčkaj, vlk se vzbudí a má žízeň jako cip.
K studni kvačí žízeň schladit, přes okraj se naklání,
šutry se mu v břiše hejbnou a způsobí padání.
V plicích voda bordel tropí, takže zvíře utone,
Karkulka se domů vrací, vcelku drastický konec.