Reklama
 
Blog | Milan Mraček

Stopangin Bohemka

V pátek po probuzení jsem drobné škrábání v krku zahnal ranní kávou a celodenní kolotoč tuto drobnou nepříjemnost vymazal z mé paměti. O to silněji jsem náznaky angíny pocítil v sobotu po procitnutí. V koupelně jsem chrchlal jak zasloužilý důchodce s TBC. Jelikož naplánovaná rodinná oslava neumožňovala strávit víkend v posteli, vpravil jsem do sebe modrou pilulku strepsils, kterou jsem v průběhu dne pro lepší chuť střídal hašlerkou. Protože k večeru bolest v krku téměř odešla, přesvědčil jsem sám sebe o svých nadměrných regeneračních schopnostech a bez obav šel spát.

V půl čtvrté ráno jsem byl donucen se odplížit do koupelny, kde jsem vyhledal balení paralelu a dvě tablety s nemalými obtížemi polkl. Po ránu jsem se cítil všelijak, ale nakonec jsem vstal a snažil se fungovat. Celkem to šlo a antiseptické pastilky postupně rozptýlily mou obavu, zda budu schopen absolvovat domácí zápas Bohemky. Pravděpodobně vlivem mého, ne zcela optimálního stavu, jsem opomněl uchovat ostražitost a spolehl se na jízdní řád ČD. Přestože jsem dům svých rodičů opouštěl s dostatečným předstihem, více jak půlhodinové zpoždění mě donutilo zmobilizovat veškeré síly.

Bleskurychlý přesun z nádraží do bytu vystřídalo ještě rychlejší navlečení dresu a uvázání šály a už jsem spěchal na tramvaj. K Ďolíčku jsem dorazil čtvrthodinku před výkopem a přivítaly mne fronty fanoušků, vinoucí se před všemi vchody. Jak by ne, nádherné počasí, série devíti zápasů bez prohry a pohledná hra dokáží s příznivci klokanů divy. V kotli jsem jako obvykle vyhledal místo nedaleko Holase. Pro nezasvěcené – Holas je fanoušek Bohemky který má (dle slov komentátora ČT Čapka) pořádný buben a je tou osobou, která ostatní podněcuje k hlasitému fandění.

Trochu jsem se své volbě sám podivil, neboť můj stav mi nedovoloval pořádně zapojovat hlasivky k povzbuzování. Alespoň jsem se to domníval. Sotva však kotel spustil Klóóókani bóóójují, kóóópanou mííílují… automaticky jsem se přidal k frenetickému fandění, nedbaje na svůj handicap. Když Slezi ve čtvrté minutě otevřel skóre, padla má obava úplně a spolu s vřícím kotlem jsem slavil naplno.

Reklama

Po zbytek zápasu jsem spolu s okolím přezpíval (a to několikrát) všechny bohemácké šlágry. Zápas si to také zasloužil. Do Ďolíčku zavítal Třinec a rozhodně nechtěl hrát roli pouhého statisty. Přestože borci v zelenobílém měli po celý zápas převahu, hráči týmu z česko-polského pomezí měli několik nebezpečných protiútoků a po celý zápas hrozilo, že z některého  z nich zápas uplichtí. Tato obava se naštěstí nenaplnila a tak po závěrečném hvizdu mohlo bezmála sedm a půl tisíce diváků slavit další domácí výhru.

V tři body z domácího zápasu jsem věřil. Co mě však překvapilo, že devadesát minut zápasu odneslo mou bolest v krku. Nechci pátrat po tom, zda to má na svědomí reakce organismu na příjemnou zprávu nebo pozitivní energie plynoucí ze spolufandů, či zda má bolest v krku měla mít od počátku pouze dvoudenní životnost. Prostě budu dál na zápasy Bohemky docházet. Teď navíc i ze zdravotních důvodů!

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama