Už ani mé skandování nezní tolik přesvědčivě.
Minulý týden jsem si pustil sestřih z pár zápasů, co hrála znovuzrozená Bohemka před půl třetím rokem v třetí lize. Protilehlá tribuna neexistovala (také už jste zapomněli na takový ten nevzhledný val?). Osvětlení bylo již nějaký čas rozřezáno ve sběrných surovinách. Na třetí ligu výborná návštěva, ale hřiště zdobí jediná reklama. Tedy reklama. Nápis, že jsme to jako fanouškové dokázali. Když pršelo, zmokli jsme jak v kotli, tak i diváci pod notně děravou střechou…
Za 30 měsíců se Ďolíček změnil k nepoznání. S výjimkou košťálovských sedaček v kotli k lepšímu. Nová protilehlá tribuna, renovovaná ta hlavní, nové osvětlení, reklam nepočítaně. I kádr je slušný. Kdo by si před pár lety myslel, že Karel Rada bude běhat po našem pažitu? A nejen Karel, ale spousta dalších. A odchovanců!
Honza Rezek vstřeluje gól!
Gól!
Plichta nic neřeší. Definitiva se tak odkládá. Třeba se štěstí navrátí. Ale i kdyby ne, je Bohemka snad v nejlepší kondici za posledních deset let, v nichž jsme jednou skončili na čtvrtém místě. Máme po dlouhých letech svůj station a kádr, který může růst. Diváci chodí v počtu víc než slušném.
Ať již záchranářské práce skončí jakkoliv, má vedení nelehký úkol udržet současný kádr tak, aby ono „Vždycky jsme s Váma“ nebylo masochistické.