Na rozjetou Bohemku přijela v pohodě hrající Opava, která s sebou přivezla i dvě stovky nejvěrnějších, kteří doufali, že dvanácti zápasovou šňůru bez porážky pokazí černá třináctka. Třináctý zápas vrtal i mně v hlavě, ale veškeré obavy se vytratily, byť jen na krátkou chvíli, ve dvanácté minutě, kdy se Bohemka zásluhou Martina Kotyzy ujala vedení. Jenže prakticky hned v zápětí utekl zelenobílé obraně opavský Kozák, po jehož kličce gólman Sňozík neměl jinou možnost než vyřešit celou záležitost faulem.
Věděl jsem to já i celý zbytek kotle. A rozhodčí nepřekvapil. Bez zaváhání po právu vytáhl červenou kartu a já v duchu přemýšlel, zda by nebylo lepší připustit srovnání stavu. Do branky se postavil vršovickému publiku téměř neznámí Jirka Havránek a hned musel čelit přímému kopu Milana Bartesky, specialisty na tuto disciplínu. Jeho pokus však bravurním zákrokem zneškodnil a mohl poslouchat, jak osm tisícovek fanoušků skanduje jeho jméno.
Následujících dvacet pět minut bylo ódou na fotbal. Opava se snažila zlikvidovat gólové manko, avšak s nadšením hrající klokani ji i v deseti dokázali zatlačit a když už to před domácí svatyní hořelo, vždy byl připraven nedávno ještě dorostenec Havránek, který jako, řečeno terminologií zmíněného filmu, král Leonidas likvidoval každý výpad protivníka.
Koncem prvního poločasu se poměr hráčů na hřišti vyrovnal, když předčasně do sprch putoval i gólman hostí, který zahrál rukou mimo velké vápno. Konečný výsledek 3:0 pro Bohemku vypadá hrozivě, ale Opava nebyla zdaleka odevzdaným soupeřem a i její výkon zaslouží uznání.
Ve filmu jsem, i přes znalost historie, držel palce Sparťanům. Možná že mě jejich současní jmenovci překvapí změnou svého laxního přístupu k fotbalu, přesto v dnešním utkání na Letné mají mé sympatie sešívaní nájezdníci z Vršovic.