Mohl jsem navštěvovat tak čtvrtou nebo pátou třídu základní školy. Již si přesně nepamatuji podrobnosti, každopádně je jisté, že nám ten den zrovna soudružka učitelka vyprávěla o prvním dělnickém prezidentovi Klementu Gottwaldovi. Příběh o dobrosrdečnosti, upřímnosti a mírotvornosti tohoto pána mne natolik zaujal, že jsem se musel o své nově nabyté zkušenosti podělit se svou maminkou.
Proto jsem jí doma vše větu po větě převyprávěl. Jaký to musel být skvělý muž, když po něm dokonce pojmenovali město! A jelikož mi bylo jasné, že to město muselo mít před přejmenováním nějaký jíný název, pídil jsem se po informaci, jakže se ono slavné město jmenovalo původně. Jméno Zlín mě poněkud zaskočilo. Člověk nemusí být slavný etymolog, aby si uvědomil, že původ tohoto názvu musí vycházet z nějaké zlé věci či události.
Maminka možná zpozorovala mé mírné rozčarování a tak mi začala vyprávět o jiném pánovi, jehož jméno jsem nikdy předtím nezaslechl. Pán se jmenoval Tomáš Baťa. Maminka mi vyprávěla, jak začínal jako švec, postupně vybudoval velkou firmu, zaměstnal spoustu lidí a de facto z velké části vystavěl nové město.
Poslouchal jsem se zaujetím a najednou mi bylo jasno. Už jsem věděl, proč zrovna toto město se může honosit názvem Gottwaldov. Vždyť toto město stvořil skvělý člověk Tomáš Baťa, tak je logické, že bylo pojmenováno po jiném skvělém muži – Klementu Gottwaldovi. O tento svůj poznatek jsem se také ihned podělil. Maminka byla asi zaskočena. Každopádně jí reakce trvala zhruba dvě vteřiny. Bůh ví, co jí asi muselo proběhnout hlavou, každopádně pak pouze odvětila: „No, to je možné.“