Je smutným faktem, že lež se v několika posledních letech stala běžnou součástí komunikace Kremlu. Prezident Putin nemá problém před celým světem popírat přítomnost rusých vojáků na Krymu, aby je vzápětí za účast na této operaci vyznamenal. Úplně stejně vyznívá výnos o státním tajemství ohledně ztrát na životech při zvláštních operacích, když jsme opakovaně slyšeli z úst nejvyšších představitelů Ruska, že oni žádné vojáky na Ukrajině nemají.
Mnoho vyvažovačů má tendenci hledat na zmíněném bezprecedentním porušením mezinárodního práva mnohá ale. A zůstává pravou, že nic na světě není černobílé a události z východu Ukrajiny jsou od našich domovů přece jen vzdáleny natolik, že dostáváme informace zprostředkovaně. Ovšem to se netýká srpnových událostí roku 68, protože značná část populace je má v živé paměti. Pro moje rodiče (ročníky 49 a 56) znamenal příchod sil sovětského bloku ztrátu nadějí na důstojnější život v Československu.
Michail Gorbačov, Boris Jelzin a svého času i Vladimír Putin sovětskou agresi odsoudili. Ovšem dnes se Vladimír Putin chová jinak. Lži ruské propagandy jsou útokem přinejmenším na pamětníky roku 1968. Člověk by čekal, že se jich nejvyšší představitel země zastane. Schválně jsem se před chvílí díval na stránky Hradu. Člověk si tam sice může již přečíst informace se zítřejším datem uveřejnění (ten Ovčáček je prostě machr…), ale po jakémkoliv slovu k danému tématu ani zmínka.
Když už se neozve známý mlčitel Vladimír Remek, jehož servilita k současnému ruskému režimu byla pravděpodobně jedním z důvodů, proč byl velvyslancem Rusku jmenován, tak přeci musí reagovat prezident! Tedy musí, má. Měl by.