Rozhlasový trh v České republice představuje obrat asi 2 miliardy korun. Tři čtvrtiny z něj však projdou rukama jen dvou majetkově silných provozovatelů a jejich dvou reklamních agentur působících na celostátním i regionálním trhu. Po zániku nebo omezení regionálních stanic by se k nim však přesunulo nejméně 90% celého obratu. V průběhu deseti dalších let tak novela k nim přesměruje několik miliard obratu. To jsou slušné peníze a jistě chápete, že úsilí, vynaložené ke změně zákona je úměrné předpokládanému zisku.
O co však v celém návrhu jde. Současný zákon rozlišuje celoplošné stanice a stanice regionální. Zatímco regionální stanice získávájí peníze zejména od regionálně působících subjektů, v celostátních stanicích inzerují společnosti (či alespoň takový je zamýšlení stav – viz níže), jejichž výrobky či služby lze využívat na celém území ČR. Novela však navrhuje pro regionální stanici až 80% pokrytí (a to původní návrh počítal dokonce s 90 % !), což ve své podstatě stírá rozdíl mezi regionální a celoplošnou stanicí.
Dalším probém nastává u celoplošných stanic, které v rozporu se stávajícím zněním zákona na určitou dobu odpojují regionální vysílač na kterém mohou odvysílat lokální reklamu a pak se zase připojit k celoplošnému vysílání. Tím se z celoplošné stanice může v jeden okamžik vytvořit celá řadu stanic regionálních, což dopadá na úkor regionálních stanic. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání upozornila v loňském roce celoplošné stanice na porušování zákona způsobené jejich regionálním odpojováním a zahájila s nimi správní řízení. Tyto stanice by nyní rády prostřednictvím novely zákona legalizovaly svoji regionální vysílací činnost. Novela tedy vlastně říká: „Co se léta dělalo protizákoně, bude nyní legální“.
Třetím, a patrně nejzásadnějším problémem novely, je způsob kumulace vlastnictví rozhlasových licencí jednou osobou. Současný zákon dovoluje vlastnit více regionálních rozhlasových licencí, avšak jen do součtu potenciálních posluchačů, který nepřesáhne 70 % obyvatelstva. Novela povoluje vlastnictví takového počtu licencí, jejichž součet potenciálních posluchačů dosáhne až 400 % obyvatel. Reálně tak hrozí, že vznikne seskupení stanic, které prakticky ovládne rozhlasové pásmo a trh s reklamou. Logickým vyústěním by pak byl zánik malých stanic a kontrola ceny reklamy jen několika málo subjekty. To by nepochybně vedlo k zániku plurality vysílání a zvyšování cen reklamního času.
A jak se o tomto návrhu, který topolánkova vláda doporučila odmítnout, v Poslanecké sněmovně hlasovalo? Zákon nepodpořil nikdo z poslanců a poslankyň KSČM a SZ. Politici z KDU-ČSL byli jako obvykle rozpolcení – třetina pro, třetina proti, třetina se zdržena. „Nesmiřitelní“ z ODS a ČSSD se však projednou obdivuhodně smířili. Z 59 poslanců ČSSD jich pro návrh zákona hlasovalo 53, 6 se zdrželo. Ze 64 zákonodárců ODS bylo pro 55, 3 se zdrželi a jen 6 se vyslovilo proti (Dundáčková, Plachý, Svoboda, Bratský, Úlehla a Lhotka).
Pokud zákon podepíše prezident (a nic nenaznačuje tomu, že by tak nechtěl učinit), máme tu zas projednou namíru (či na objednávku?) ušitý zákon.