Zejména mi imponovala skutečnost, že Strana zelených odmítala schematické dělení na pravici a levici, což ostatně činí doposud. Pravolevé vidění světa nejenže vede v konkrétních otázkách ke zjednodušení (čehož nejlepším či přesněji nejhorším důkazem je současná kampaň ČSSD „Nechceme Evropu jen pro bohaté“), ale hlavně nelze použít na velkou část otázek, které lidi trápí v současné době. Co je totiž levicového, či pravicového např. na přímé volbě prezidenta, využívání obnovitelných zdrojů energie, eGovernmentu, problematice mediálních rad či územního plánu?
Věcný pohled na svět je však pro politika rizikový. Nejedná se totiž o hospodářskou soutěž, kdy konkrétní zkušenost velmi rychle dokáže poukázat na kvalitní produkt a současně eliminuje zmetkovou výrobu. Líbivá slova, polopravdy a nemožnost přímo nahlédnout k jádru věci, ve spojitosti s oblíbeným strašením doplněným o slib rajského života totiž činí divy. Veřejnost slyší na jasná řešení, tohle ano, tohle ne, a neuvědomuje si, že je život mnohem složitější a jen výjimečně (snad jen v případě válečného stavu či živelní katastrofy) je moudré říci 100% ano, 100% ne.
A tak je pro politika výhodné pružně měnit názor podle posledního průzkumu veřejného mínění.
Ovšem já nestojím o reprezentanta, který se točí jak korouhvička ve větru. Chci někoho, kdo má jasné názory, se kterými se dokáži ztotožnit, a kdo takové názory prosazuje bez ohledu na to, zda je to v danou chvíli populární, či ne.
Ve volbách do EP budu volit Stranu zelených, a to nejen pro dosavadní úspěchy, které jsou při počtu 4 poslanců obdivuhodné, a jelikož zelení jsou hrází před menšinovou vládou ČSSD s tichou či otevřenou podporou komunistů, ale také protože se ztotožňuji s věcnou politikou, kterou se SZ snaží naplňovat. A ze stejného důvodu budu preferovat Kateřinu Jacques.