Vykulit se z postele, rychlá sprcha, vyčistit zuby, navléknout oblečení, popadnout baťoh (zaplaťpámbů, že jsem se včera donutil a nemusím se s tím teď trápit) a hurá na tramvaj. Čtyřiadvacítka jede na čas, a až na jednu dvojici, spěchající patrně na afterpárty, jsem v ní sám. To však netrvá dlouho. Čím víc se tramvaj blíží stanici Oblouková, tím více se zaplňují její sedačky. Uprostřed vagónu živě diskutuje skupinka mladíků a malý klouček pospává v klíně svého otce. Je přesně pět dvacet ráno a za 40 minut vyjíždí klokan do Salzburgu.
Před dvěma lety Bohemka téměř zanikla. O klubu se stoletou historií hovořil dokonce i její tehdejší majitel jako o káře s hnojem. Během pár let měla nemálo oficiálních majitelů a ještě víc dluhů. Jeden z nich, říkejme mu třeba kuře, přišel opravdu s geniálním nápadem. Přejmenujeme jiný klub na Bohemku a ta stará ať jde třeba k šípku! Hlavně že zmizí dluhy. Nejdřív zkusil zahubit Opavu, a když ho místní fandové hnali, zaměřil se na tradiční klub z Proseka.
Tam si padl do oka s místním bossem. Vždyť se slavným jménem vytáhne sponzorům víc z kapsy! A tak ze dne na den vznikla střížkovská Bo ….ne, Bohemka napsat nejde… A tak jednoho dne oficielně změnil Střížkov název. Chudáci místní fanoušci. Že jsi fandil Střížkovu? Co nám po tom!
Souběžně se fanoušci Bohemky nechtěli smířit s tím, že už nebudou mít kde trávit nedělní odpoledne. Během několika dnů vzniklo Družstvo fanoušků Bohemians, které mezi členy vybralo téměř 3,5 milionu korun. S věřiteli se dohodlo na odkoupení fotbalových dluhů a od správce konkurzní podstaty práva k soutěžím.
Znovuzrozená Bohemka sehrála svůj první zápas dne 10.7.2005 s béčkem Sparty. Nesehranost hráčů byla jasně viditelná, ale nikomu z přítomných to nevadilo. Vždyť nebožtík vstal z mrtvých! Výsledky nebyly vůbec důležité. Po prvním prohraném mistrovském utkání aplaudovalo více než 7 tisíc diváků po deset minut svým hrdinům! Mnoho lidí říká, že je v klubu lepší atmosféra než v osmdesátých letech, kdy Bohemka patřila k nejlepším klubům Evropy. A co je ještě důležitější, tato atmosféra nevyprchala ani za dva roky. Jistě, pomáhá tomu neustálé ohrožení stran bývalého majitele, střížkovského klubu (jehož boss se už s kuřetem nekamarádí), i nejistota ohledně stadionu v Ďolíčku, zčásti to však musí vycházet i ze samotných fanoušků. Vždyť ve kterém jiném klubu jezdí hráči na zápas tramvají a fanoušci organizují před utkáním průvody?
Nebo samotná cesta do Salzburgu. Během několika dní se zaplnilo 12 (!) autobusů, a tak musela spousta fandů dorazit na zápas po vlastní ose. A nakonec jích zápas vidělo tak 1200 a atmosféra se prostě nedá popsat. V utkání nakonec zvítězil lepší tým a tím byl protentokrát Salzburg. Přesto je možné bez přehánění označit porážku cimrmanovským „slavná prohra“. Prohra, která je jedním z kroků na cestě znovuzrození Bohemky.
A kdo nevěří, že se na Bohemce hráčům děkuje i po prohraném zápase, může se sám přesvědčit a zajít do Ďolíčku. Ale bude muset dorazit vícekrát, protože Bohemka doma neprohrává!